Satori

Jóga a zvuk – 1. část

Zvuk a hudba, objevy v neurologii a muzikoterapeutické modely

Vliv zvuku na člověka a životní prostředí je nejspíš nezpochybnitelný. Vybavíte si, jak působí přezvučený reproduktor v kavárně nebo na koncertě, když neslyšíte člověka půl metru od vás? A jakou atmosféru si vybavíte při poslechu šumění stromů, zurčícího potůčku nebo zpěvu ptáků? Člověk poznává svět kolem sebe skrze smysly. Zatímco oči, ústa nebo nosní dírky můžete uzavřít, ucho je jediným orgánem, který nelze úplně „vypnout“ a zpracovává podněty i ve spánku. Zvuk je tématem ke zkoumání i v józe, kde se zabýváme účinky manter, bhakti jógou a posloucháme cílenou relaxační hudbu. Na všechny vibrace, ve kterých se nacházíme, náš organismus reaguje, často nevědomě. V józe je cílem si vlivy těchto vibrací uvědomovat a vědomě s nimi pracovat.

A jak souvisí jóga se zvukem? Co je vlastně zvuk?

Zvuk je rezonance. Z fyzikálního hlediska jde o mechanické vlnění hmotných částic šířící se prostorem. Kmitání může být pravidelné, pak zvuk vnímáme jako čisté tóny a hudební zvuky. Nepravidelné kmitání tvoří složené zvuky. Vibrace zvuku se šíří různým prostředím: vzduchem (340m/s), vodou (1480m/s) nebo kovem (např. ocel (5000m/s). Jde o vlnění, kmitočet určité intenzity (hlasitosti) a frekvence (vlnové délky). Frekvence, které jsme schopni vnímat, se pohybují v intervalu cca 16 Hz – 20 kHz. Vlnění mimo tento rozsah, které lidské ucho nevnímá, je přesto zvukem a některá zvířata jej slyší (např. sloni reagují na infrazvuk – méně jak 16 Hz, delfíni či netopýři vnímají ultrazvuky – nad 20 kHz). Vědecky se naukou o zvuku zabývá akustika. Mimořádně zajímavé jsou studie o vzniku a vlastnostech zvuku, o hluku (nehudební zvuk) a akustickém znečištění životního prostředí, pro hudebníky pak nauka o tónech (hudebních zvucích). Většina vědců považuje uši za výhradní smyslové orgány zvukového vjemu, avšak na zvuk reaguje celé tělo člověka. Z jógového pohledu pak nejen tělo: jógovou praxí získáváme poznání o tom, kdo jsme a toto poznání nelze redukovat pouze na tělo. Ale do této oblasti zabrousíme příště.

Vzpomínám si, že jedním z milníků na cestě ke změně vnímání zvuku byl pro mě nezapomenutelný film nejen o lásce ze světa hluchoněmých: „Bohem zapomenuté děti“ (Children of a Lesser God, 1986). Dalším posunem pak byla muzikoterapie a jógová praxe.

Zvuk, který není hlukem a má pravidelné periodické kmitání, nazýváme tónem. Při jeho poslechu vzniká v uchu vjem určité výšky či hloubky a barvy, a tak můžeme komponovat hudbu. Zdrojem tónů mohou být jak různé hudební nástroje, tak lidské hlasivky. Rytmické nástroje (bubny, perkuse) jsou specifické tím, že tvoří hluky, někdy i tóny. V hudbě pak vznikají rozmanité rytmicko-melodické útvary. Terapeutické účinky zvuku potažmo hudby jsou dnes předmětem mezinárodních výzkumů na poli muzikoterapie.

A tak si na naší cestě uděláme exkurzi do Švýcarska a Kanady. Švýcarští vědci nedávno zkoumali mozkovou část přináležející k bazálním gangliím zvanou STRIATUM. To označili jako místo spojené s altruismem, sounáležitostí a ponaučení se z chyb. Syntetizuje se zde hormon oxytocin, který nám ve společenských vztazích pomáhá vzájemně prolomit přirozenou bariéru nedůvěry, navazovat vztahy a sdílet libé prožitky. Prostřednictvím stejné mozkové části (striatum), působí na člověka také libé zvuky a hudba, při jejímž poslechu se uvolňuje nervový přenašeč dopamin. Dopamin je v mozku syntetizován z aminokyselin a přenáší signály mezi jednotlivými nervovými okruhy. Kanadský tým vědců z McGill University pozoroval uvolňování dopaminu prostřednictvím pozitronové emisní tomografie u skupin dobrovolníků, kteří poslouchali příjemnou oblíbenou hudbu. Současně byla skupina dobrovolníků testovaná psychofyziologickými testy. Neurologie tak už dnes může prokázat, že hudba sídlí ve stejné mozkové oblasti, kterou poměrně nedávno vědci označili za „sídlo důvěry a altruismu“. Jde o stejnou lokalitu, které dokonce někteří vědci přisuzují rozhodující vliv na naše společenské postavení.

V oblastech psychologie hudby, muzikoterapie a etnomuzikologie existuje řada studií a výzkumů, které se zabývají vztahem hudby a spirituality či zkoumají působení hudby na tzv. „změněné stavy vědomí“. Co si však pod tím představit? Neurofyziologie tyto změněné stavy vysvětluje z hlediska mozkového elektromagnetického vlnění. Mozek vysílá spektrum vln v rozmezí cca 0,5 – 40 Hz, přičemž spodní hranice odpovídá frekvenci delta (velmi hluboký spánek, kóma) a horní hranice odpovídá frekvenci beta (zvýšená aktivita, podrážděnost, vztek, strach, stres). Volbou vhodné hudby lze ovlivnit mozkové vlnění. V mimoevropských hudebních kulturách přírodních národů se běžně při obřadech využívaly různé rytmické vzorce často spojené s tancem či zpěvem duchovních písní, manter a různých vokalizací. Pozoruhodná je např. technika hrdelního, tzv. bifonického zpěvu (alikvótní zpěv, overtone singing), původem z Mongolska, Tuvy či  Tibetu, dnes už rozšířený po celém světě. A to už se ocitáme na pomezí jógy a muzikoterapie.

Z muzikoterapeutických technik uveďme jako příklad Sonoakupunkturu, kdy pomocí ultrazvukových vln působíme na určité body na těle. Nebo Vibroakustickou terapii, kterou v 80. letech vyvinul norský neurolog a lékař Olav Skille. Hlavním frekvenčním rozmezím této terapie je 40-80 Hz, což je frekvence různých částí našeho těla (orgány, svaly, krevní systém, nervový systém, atd.). Klient relaxuje na zvukové židli nebo lůžku a do jeho těla pouští terapeut prostřednictvím reproduktorů a zesilovačů zvukové masážní frekvence, mix nízkofrekvenčního sinusoidálního zvuku s doprovodnou hudbou. Dochází ke zlepšení nebo odstranění různých psychosomatických problémů (nespavost, úzkosti a deprese, vysoký KT, zhoršené prokrvení, dýchací potíže, svalové napětí, migrény, atd.)

Z jógového pohledu na zvuk, je tím nejdokonalejším hudebním nástrojem naše tělo. Jak dokážeme skrze jógu působit na psychosomatické potíže (a nejen na ně), to si povíme příště.

Mgr. Jitka Blahůšková Fajfrová

 

 

Seznam zdrojů:

Arendtová, Hannah: Krize Kultury

Johari, Harish: Základní kniha o dýchání

Kantor, J., Lipský, M., Weber, J. a kol.: Základy muzikoterapie

Mahéšvaránanda, Paramhansa svámí: Skryté síly v člověku

Mahéšvaránanda, Paramhansa svámí: Jóga v denním životě

Pataňdžaliho Jógasútry, 1. díl: samádhi-páda, s komentářem P. s. Mahéšvaránandy

Šivánanda, Šrí svámí: Mantra jóga

http://news.branyvnimani.cz

https://cs.wikipedia.org/wiki/Zvuk

 [H1]Dovolila bych si tady navrhnout začít otázkami, aby vzbudilo čtenářovu zvědavost