Satori

Životní síla leží v naší zranitelnosti

Zranitelnost je jemná stránka našeho já, která reaguje na jakékoliv vnější i vnitřní podněty. Je to schopnost jedinečně za sebe prožívat svět okolo i uvnitř nás.  Tuto vnímavost můžeme brát jako slabost nebo selhání, o které si myslíme, že je třeba ji skrývat, a právě proto jsme si vytvořili obranné mechanismy, které používáme k jejímu zamaskování. Obranné vzorce jsme si osvojili v průběhu výchovy a jsou v nás hluboko zapsány. Pravdou je, že když jsme ve spojení právě s tou částí v nás, která se cítí být zranitelná, tak nám to paradoxně může přinést obrovský potenciál vnitřní síly a živosti. Pocit zranitelnosti je ve své podstatě být otevřený tomu, co se v nás odehrává na základě podnětů zvenčí. Každý z nás jsme takovým originálním a jedinečným nástrojem a tyto podněty brnkají na naše jemně laděné struny a hrají jedinečnou melodii. Pokud se ji snažíme zakrýt, nebo hrát podle tónů ostatních, je to jako když ochuzujeme svět o dar, který plyne z nás. Jako bychom zde byli každý z nás stvořeni právě pro tu pro naši jedinečnou píseň a svět na ni netrpělivě čeká.

Obranné mechanismy jsou vytvořené vzorce jednání na nepříjemné situace. Vzorec jednání je soubor našich pohnutek, myšlenek, emocí a činů, kterými reagujeme na určitý spouštěč ve stále se opakující události. Vzorec chování si představme jako vyježděné koleje, po kterých jezdí vlak několikrát denně. V každou podobnou chvíli máme silnou tendenci jet na „autopilota“. Najedeme na zaběhnutou reakci, protože ta se nám kdysi osvědčila, ochránila nás. Problém nastává, když se situace opakují a náš obranný mechanismus nám již neslouží a navíc, když je pro nás škodlivý. Potřebujeme vystoupit z námi vyježděných kolejí a dát výhybku, změnit postoj. (Jak na to, se dozvíte v článku SATORI: Mocná síla našeho vnitřního postoje)

V tento moment nám jsou pomocnou rukou právě emoce. Nejsou autopilotem, ale právě potřebnou výhybkou, nosičem živé energie.

Když se nám podaří pojmenovat, jakou emoci právě v sobě nosím, můžu se následně zeptat: „A co bych v tuto chvíli potřeboval/a?“. Jelikož nejsme ve většině případech zvyklí takto přemýšlet, může nám pomoci se zorientovat seznam emocí a potřeb. Vytiskněte si tyto pomůcky a mějte je denně na očích. http://praveted.info/pomucky_nvc

Překvapivé pro nás může být, když svoji zranitelnost ukážeme. Může se totiž stát, že okolí k nám bude vstřícnější a možná začne působit ochranářsky. Projevit citlivost je ukázat lidskost v ryzí podobě. Druzí mají šanci se propojit s tím, co je v nás pravdivé, a tak vzniká pouto, spojení, sympatie a porozumění. Po setkání s člověkem, který je takto autentický, budeme mít pocit, že jsme něčím obohaceni. Vyslechli jsme si jeho originální píseň. A jaká je ta vaše? Naslouchejte ji…

Jak nám je, když se propojíme se svými emocemi a potřebami?

  • tělo se automaticky začne napřimovat a hýbat, něco v něm se chce pohnout, energie se chce rozpohybovat
  • zrak se projasní, vidíme živěji barvy
  • dech se prohloubí
  • rozhýřené myšlenky se stáhnou do těla, uklidní se
  • únava ustupuje, vnímáme větší jasnost a lehkost

Jak nám je, když se spojíme s potřebou a pojmenujeme ji?

  •  vnímáme naději
  • propojujeme se s řešením ze situace
  • cítíme větší jasnost a orientaci v situaci
  • fyzicky i mentálně vnímáme svoji vnitřní sílu

Po propojení s vnitřní potřebou přichází na řadu další krok – příprava strategie, jak si o potřebu říci, případně si najít cestu, jak si ji naplnit sám. Chcete si osvojit prakticky, jak najít odvahu a vytvořit si strategii, jak si o potřebu říci?  Doporučujeme tréninkové skupiny Nenásilné komunikace:
Mgr. Ivana Horáková: www.nenasilna-komunikace.cz
RNDr. Helena Kurzweilová, CSc.:
www.kurzweilova.cz

Více, jak na to, se dozvíte v článku “Mocná síla vnitřního postoje”

Mgr. Jana Purandevi Huberová